Vizovické trnkobraní nasadilo laťku vysoko

Vizovické trnkobraní nasadilo laťku vysoko

Absolutně parádní víkend! Těmito slovy musel shrnout svoje zážitky každý, kdo vyrazil na Vizovické trnkobraní 2016. Mezi tuhle sortu lidí se jednoznačně řadí i Ticketstream crew ve složení Honza a Tom. Přitom naše kroky do Vizovic zamířili letos už podruhé. Narozdíl od naší poslední vizovické štace tentokrát vyšlo snad úplně všechno – počasí, pestrý program, super kapely, fantastická atmosféra a hlavně příjemní lidé jak v řadách pořadatelů, tak mezi návštěvníky.

 

V dobré náladě jsme se však nenacházeli hned od začátku naší cesty. Kameraman Tom dorazil o půl hodiny později, protože v předvečer Trnkobraní vyrazil za písničkou. Přesto, že ublížený jsem byl já, ihned dostávám facku. Tu mi nasadil Tomášův výrazně zlihovatělý dech. Klasické hádky o to, kdo bude řídit, jsou pasé a já se s ním nebavím do druhého toastu. Během pojídání svačinky totiž Tomíno vytahuje dlouho slibovaný hudební mix. Vzhledem k tomu, že spal asi 2 hodiny, by mě zajímalo, kde ho vzal…

 

Cesta nám utekla celkem v pohodě. Během poslední cesty do Vizovic, jsme chytli takovou kolonu, že jsme jeli skoro o 3 hodiny déle, než je obvyklé. Tyto trable se nám ovšem vyhnuli bez problémů, abychom za malou chvíli narazili na jedinou kaňku celého dne – nevrlého sekuriťáka u příjezdu. Když nás ale jeho kolega našel na check listu, začala velká jízda.

 

V areálu nás ihned přivítal Leoš Mareš s Patrikem Hezuckým písničkou „My jsme ti Pražáci.“ Ta nás na rozdíl od zbylých asi 5 000 lidí potěšila. Leoš s Páťou vyrážejí moderovat soutěž v pojídání švestkových knedlíků. Ty jsme si mezitím nechali naložit v backstage k obědu. Během dvaceti minut jsme jich spořádali každý asi 6. Lídr průběžného hodnocení soutěže jich za tu dobu stihnul sníst o 85 víc. Honit za vítězstvím jsme se ale nehodlali a tak jsme to šli raději natočit.

 

Po soutěži, kterou vyhrál místní domorodec se skóre 147 knedlíků za hodinu, se jdeme podívat za stage, kde se mezitím stihlo několik soutěžících pozvracet. Holt, vrcholový sport, jakým soutěže jedlíků jednoznačně jsou, není jen o tvrdém tréninku a přemáhání se během klání. Zhlédnutí pozávodních stavů některých soutěžících nás nutí opustit backstage a vyrazit mezi lidi. Tom si dává na spravení jedno pivo. CHYBA!!! V 35 stupních je to vražedné rozhodnutí.

 

Po chvilce natáčení na sluníčku se shodujeme na tom, že si musíme dát nějaké nealko. Problém! V areálu jsou jen 2 stánky Kofoly a v nich ani jeden šišlající pes. O toho by vlastně až tolik nešlo, ale několika metrové fronty nás odradili úplně. Míříme tedy zpátky do backstage, kde u stánku žádné fronty nejsou. „Hele Babiš,“ vykřikl Tom po příchodu do zákulisí. V něm se opravdu nacházel ministr financí. Ti z vás, kteří nesledují jeho sociální sítě, jako třeba já, Andrei už nechodí hladce oholen. To mi připomnělo scénu z filmu „Příběh kmotra,“ ve které si hlavní postava nechala narůst knírek. Kvůli Kmotrovi jsme ale nepřijeli a tak jdeme po chvilce znovu točit.

 

Jak ten čas letí, když se člověk dobře baví. Přesně tohle motto nás provázelo celým festivalem. Než jsme se nadáli, byl konec. Vizovice od nás dostávají palec nahoru. Jednoznačně se řadí mezi to nejlepší, co jsme letos viděli. Možná, že se jedná o úplně nejlepší festival, na jakém jsme letos  byli.

 

Příští týden vyrážíme na Mariánské léto do Brna, kde se snad potkáme znovu.

 

Mějte se hezky.

 

Honza a Tom

 

Přidano 22. 08 2016

Sdílej tento post